Období přelomu roků se stává již tradičně dobou, kdy se většina z nás pokouší o určité zhodnocení toho minulého a zamýšlí se, jak být ještě úspěšnější v roce nastupujícím.

I pro naši kamnářskou branži je toto období, kdy skončila doba stresů, nervozity a přemíry práce, krátkou dobou odpočinku a přemítání, zda se nám vše podařilo, kde to nevyšlo a proč, jak se vyvarovat případných chyb do budoucna, co na své práci zlepšit, a podobně.

Řemeslo kamnář je krásné řemeslo, kdy se snoubí řemeslná zručnost s technickým myšlením a také uměleckým cítěním pro krásu, design i účelovost. A toto vše skloubit a přitom dodržet veškerou platnou legislativu není vůbec snadné.

Proto také vzniklo občanské sdružení Český kamnářský institut, z.s., které si jako svůj cíl vytýčilo podporovat a rozvíjet činnosti související s řemeslem kamnář. A jak se nám to dařilo v roce 2015?

Vždy se říká, že za každého mluví jeho práce, takže Vás v krátkosti seznámím s tím, co jsme vykonali i s tím, co chystáme na rok 2016:

Jako soudní znalec pro technické obory různé se specializací  na individuální topidla (krby, kamna, sporáky a jiná )  jsem vyzýván ke spolupráci již více než dvanáct let a za tu dobu jsem byl účastníkem mnoha soudních sporů i nepříjemných situací, které mnohdy nemusely ani vzniknout, kdyby se dodržovaly určité zásady a postupy. Dovolte, abych se s vámi o některé z nich podělil.

Základem pro jakoukoliv seriózní činnost je existence určitých pravidel, která napomáhají vnášet do oboru, v našem případě kamnářského řemesla, určitý řád a možnost porovnání, zda ten či onen pracuje slušně nebo se jedná o fušera nebo podvodníka. U nás, v České republice, byl takovým přelomovým okamžikem vznik technických norem (ČSN 7342 30 až 7342 32, první vydání v období let 2004 až 2006 a ČSN EN 15544 v roce 2013) pro jednotlivé stavby krbů, kamen a sporáků a na Slovensku to byl dokument vydaný Cechem kachliarov SK   - Směrnice pro stavbu  krbů a kamen. Zároveň s tím začaly v obou státech probíhat rekvalifikační kurzy pod patronací cechů ve spolupráci se středními školami a to nejdříve v Ostravě a Bratislavě, pak následují další školy – v Horní Bříze, Praze a Brně- Bosonohách.

Za dobu výkonu funkce soudního znalce jsem se zúčastnil asi třiceti soudních případů v Čechách, ale i na Slovensku (a zpracoval téměř 100 znaleckých posudků a posouzení) A nebyly to nijak bezvýznamné kauzy (např. požadavek, aby kamnář uhradil  7 miliónů Sk za vyhořelou chatu údajně od krbu, 4 milióny za vyhořelou chatu, náhradu škody za 2 mil. za vyhořelou hospodu od krbu, navrácení plnění za nefunkční sporák ve výši 200 000,- Kč, a další případy). V následujícím se pokusím nastínit problémy, proč k takovým koncům muselo vůbec dojít a jak tomu lze předcházet.