Stavby teplovzdušných krbů představují minimálně 80% ze všech realizací, které staví kamnáři na území České republiky. Chtěl bych se v tomto článku zamyslet nad kvalitou těchto staveb i jejich částí z pohledu soudního znalce a upozornit na neřešenou problematiku kvality vzduchu v pobytových místnostech.

Na úvod tohoto pojednání si musíme ujasnit několik termínů, jak jsou citovány v odborné literatuře a normách.

1. Teplovzdušná komora (zdroj 1) – prostor mezi ohništěm a krbovou vestavbou
2. Teplovzdušný rozvod (zdroj 1) – funkční část určená pro rozvod teplého vzduchu do vytápěných prostor
3. Větrací systém (zdroj 2) – zařízení navržené k přívodu venkovního vzduchu do vnitřních prostor a k odvodu znečištěného vnitřního vzduchu
4. Řízené větrání podle potřeby (zdroj 2) – větrací systém, kdy je průtok větracího vzduchu regulován na základě kvality vzduchu, vlhkosti, obsazenosti nebo jiného ukazatele potřeby větrání
5. Pobytová místnost (zdroj 3) – se rozumí místnost nebo prostor, které svou polohou, velikostí a stavebním uspořádáním splňují požadavky k tomu, aby se v nich zdržovaly osoby.

Již několik let se při výkonu soudní praxe setkávám s nešvarem, kdy nekvalitu a chyby u staveb individuálních topidel posuzují i ti, kteří pro tuto činnost nemají potřebné odborné ani technické předpoklady.

Zákazníci se často obracejí na kamnářské firmy ze svého okolí s dotazy, zda krb či kamna jsou dobře postavená, zda nevykazují nějaké chyby či nedostatky, a tak vznikají různé dokumenty, které se tváří jako „odborná vyjádření“. Píší se závěry o nekvalitě, a to bez jakýchkoliv zásad a pravidel, navíc bez právní závaznosti a možnosti dovolání se pomoci u nezávislých soudů. Přitom se odměna za takové dokumenty pohybuje v řádech mnoha tisíc korun.

Proto jsem se rozhodl tuto problematiku všem zájemcům více přiblížit a vysvětlit, aby se uměli správně rozhodnout a neplatit za placebo, tedy za nic.