Současný stav kamnářské praxe

(úvaha znalce nad chováním kamnářů i zákazníků)

   Jako soudní znalec pro technické obory různé se specializací na individuální topidla (krby, kamna, sporáky a jiná) jsem vyzýván ke spolupráci již více než osm let a za tu dobu jsem byl účastníkem mnoha soudních sporů i nepříjemných situací, které mnohdy nemusely ani vzniknout, kdyby se dodržovaly určité zásady a postupy. Dovolte, abych se s vámi o některé z nich podělil.

 

    Základem pro jakoukoliv seriózní činnost je existence určitých pravidel, která napomáhají vnášet do oboru, v našem případě kamnářského řemesla, určitý řád a možnost porovnání, zda ten či onen pracuje slušně nebo se jedná o fušera nebo podvodníka. U nás, v České republice, byl takovým přelomovým okamžikem vznik technických norem (ČSN 7342 30 až 7342 32) pro jednotlivé stavby krbů, kamen a sporáků a na Slovensku to byl dokument vydaný Cechem kachliarov SK - Směrnice pro stavbu krbů a kamen. Zároveň s tím začaly v obou státech probíhat rekvalifikační kurzy pod patronací cechů ve spolupráci se středními školami a to nejdříve v Ostravě a Bratislavě.

   Za dobu výkonu funkce soudního znalce jsem se zúčastnil asi třiceti soudních případů v Čechách, ale i na Slovensku a nebyly to nijak bezvýznamné kauzy ( např. požadavek, aby kamnář uhradil 7 miliónů Sk za vyhořelou chatu údajně od krbu, 4 milióny za vyhořelou chatu, náhradu škody za 2 mil. za vyhořelou hospodu od krbu, navrácení plnění za nefunkční sporák ve výši 200 000,-Kč, a další případy). V následujícím se pokusím nastínit problémy, proč k takovým koncům muselo vůbec dojít a jak tomu lze předcházet.

   Hlavní zásadou by mělo být, že veškeré dohody by měly být podchyceny smluvně. Ano platí i ústní dohody, ale v našich mladých a nezkušených demokraciích by se měla vyžadovat písemná forma domluvy a to nejen kamnářem, ale měl by ji chtít i zákazník. Přetrvává mnohdy praxe, že bez papíru se lze dodatečně domluvit na případné úpravě ceny směrem dolů, když se všechno nepřizná státu, a ušetří se na daních. Byl jsem u jednoho případu, kdy firma stavěla krby, ale některé práce a nakupovaný materiál byl bez dokladu. Až do doby, kdy se společníci pohádali, a jeden podal trestní oznámení na druhého, že vytuneloval společnou firmu a to o rozdíl, který činil sumu uzavřených zakázek mínus skutečně doložené doklady. V konečném důsledku se nikdo ze společníků neobohatil (peníze byly použity na nákup materiálu a práce bez dokladů), ale byl okraden stát na daních a nakonec oba asi doplatí na tento spor, protože neměly vše podchyceno písemně. 

   Častým problémem jsou chybějící přílohy ke smlouvě, např. výkresy, tepelně technické výpočty nebo podrobný a přesný popis obsahu budovaného díla. Na svých školeních pro kamnáře pravidelně připomínám, že ve smluvním vztahu se zákazníkem jsou řemeslníci jeho rovnocenným partnerem pouze v první fázi, tedy do podpisu smlouvy. Tehdy si každá ze stran může dát do smlouvy cokoliv, co potřebuje ošetřit písemně dohodou a upravit znění textu co nejpřesněji.

   Řemeslník by měl řešit kromě zásadních témat jako je cena díla, termín provedení, složení zálohy, druh stavby, apod. i další požadavky např. pomoc při dopravě, uložení a ochranu dovezených materiálů, možnost napojení na energie, zajištění temperování stavby, atd. Po podpisu smlouvy jsou další požadavky problematické a získává převahu zákazník, který požaduje jen dodržení smlouvy a závazků, ke kterým jste se jako zhotovitel upsal. 

   Byl případ, kdy zákazník nedoplatil 60 000,-Kč s vysvětlením, že kamnář nedodržel termín dokončení o několik dní a že smlouva nebyla podle obchodního (smluvní vztah byl mezi dvěmi firmami) ale občanského zákoníku. Že průběžně platil zálohy, převzal předávací protokol a sporák užívá bez připomínek, mu nevadilo a smluvenou cenu nedoplatil.

   Dále bych chtěl upozornit na častý nešvar, kdy se určitá ujednání nedávají do smlouvy s tím, že ústní dohoda platí. U jednání soudu se pak jedná o tvrzení proti tvrzení a těžko se dokazuje, protože jednání smluvních stran často proběhlo beze svědků. Každá změna by měla být řešena číslovaným dodatkem ke smlouvě. Už se mi i vyplatil, na komplikované stavbě, kde se střídala řemesla a nebyl jeden vedoucí, i stavební deník, kam jsem si dohodnuté termíny a postupy nechal zapsat a odsouhlasit. Jsou to papíry, ale důležité.
   Jako odborníci byste se neměli do náročných staveb, které jste ještě nestavěli, sami vůbec pouštět. A když nemáte za sebou tým odborníků, se kterými to můžete zkonzultovat nebo je požádat o pomoc či radu, běžte raději od toho pryč. Než špatný kšeft, raději žádný kšeft.
   Jeden kamnář stavěl v hospodě kombinaci otevřeného krbu a krbu s krbovou vložkou. Bez výkresů, bez propočtů a ještě nechal pana domácího, aby si dřevěný záklop dodělával sám bez dozoru. Po jednom měsíci provozu hospoda vyhořela, když roury kouřovodu bez odvětrání nahřály stropní dřevěnou konstrukci tak moc, až zahořela.
   Další kamnář postavil sporák se zápecím bez patřičných výpočtů (malé ohniště) a stavba za více než 200 000,-Kč nefungovala. Soud rozhodl vrátit si plnění a sporák zbourat.

 

   Z uvedených několika příkladů je zřejmé, že drobné opomenutí nebo podcenění situace Vás může hodně mrzet. 

   Z uvedených příkladů je zřejmé, že nastal čas pro specializaci nejen v realizacích, kdy se bude kamnář specializovat na určité stavby, ale získá na důležitosti i spolupráce mezi výrobci, prodejci a realizačními firmami. Nejsmutnější je, když vidíte při soudním sporu, že např. výrobce krbové vložky nechá na holičkách kamnáře a neuzná mu reklamaci od zákazníka z důvodu, že např. nefunguje zdvih u krbové vložky. A vy, jako soudní znalec, jste u třetího stejného případu a víte, že chyba je v konstrukci vložky. Kamnář to na stavbě není schopen opravit. Takže po takové zkušenosti bude brát krbové vložky jinde. Tady by pomohla např. osvěta cechů, které by mohly zastupovat jednotlivé kamnáře ve sporech s výrobci, upozorňovat na nekorektní jednání výrobců, dovozců nebo firem, apod.

 

   Pomalu končí doba, kdy se stavěly pouze teplovzdušné krby, a většina zákazníků neřešila, jaký je rozdíl v použitých materiálech. Krbovou vložku hodnotili jen podle vzhledu a nejdůležitějším kritériem při nákupu byla cena versus množství vyrobeného tepla. Dnes, v době trvalého zdražování tepelné energie, při nárůstu výstavby nízkoenergetických staveb, výměny oken a dveří za nové a těsné a při zateplování fasád, se požadavky na stavby krbů a kamen radikálně mění. Který z kamnářů si to neuvědomuje a nenabízí nová řešení (např. akumulační obestavby, hypokaustní systémy, apod.), ten by neměl být poptáván přemýšlivými zákazníky a měl by cítit tlak konkurence a mít nouzi o práci.

   Dnešní špičkový odborník v kamnařině by měl být pro zákazníka rádcem a pomocníkem, měl by umět posoudit nejvhodnější způsob vytápění pro daný interiér v kombinaci s hlavním zdrojem tepla. Dokázat, v souladu s ČSN a EN, k nabídce stavby krbu, kamen či sporáku doložit i základní tepelně technické výpočty, aby zákazník věděl, co kupuje, s jakým výkonem, účinností, apod..

   Naopak znám i „kamnáře“, který ve snaze ušetřit a neztratit zakázku, navrhnul přímo jako hlavní zdroj tepla kamnovou vložku a napojil ji přímo na komín, navíc spoje lepil na silikonový tmel. Od dalších zákazníků vytáhl zálohy na stavby krbů a komínů a teď se jim zapírá a nebere telefony. Jaké bylo mé překvapení, když jsem otevřel prosincové číslo prestižního časopisu pro chataře a ejhle tento člověk zde inzeruje a nabízí své služby velkého odborníka.

   V tu chvíli si pokládám otázku, jak zabránit těmto lidem v dalším konání, jak varovat zákazníky před těmito neseriózními kamnáři, kteří kazí i dobré jméno nás ostatních. A napadá mne jen následující řešení (pokud nebudu psát udání na ČOI nebo Živnostenský úřad, apod.). 

 

 

Pro obecnou nápravu a informovanost bych navrhoval následující postup:

  1. cechovní organizace, jako garant kvality a odbornosti, budou trvale a důrazně řešit veškeré prohřešky svých členů, provádět školení a seznamovat s novými materiály a technologiemi. Tím zároveň v očích laické veřejnosti zvýší kredit svých členů a poptávku po jejich práci.
  2. trvalým zveřejňováním špatných staveb, se zákazníci odradí od úspory na nepravém místě a budou více zvažovat
  3. když se rozhodnu pro stavbu jako zákazník, měl bych požadovat písemnou smlouvu a garanci, jak to bude vypadat a jak to bude topit. A tohle bez výkresů a tepelně technických výpočtů není možné splnit a hlavně zákazník bude mít v ruce podklady pro dovolání se nápravy. Také řemeslník bude chráněn, protože postavil, co se zavázal realizovat.
  4. Dnes je již vytvořen i právně technický rámec pro navrhování topidel, kromě jiných norem vyšla v českém jazyce i technická norma ČSN EN 15544 – individuálně stavěná kachlová kamna/omítnutá kamna – dimenzování, srpen 2013. Tato norma ve svém úvodu proklamuje: „.že stanovuje metodu výpočtu pro dimenzování individuálně stavěných kamen na základě výrobcem stanoveného jmenovitého tepelného výkonu kamen. Budou-li dodrženy výpočty podle této normy, bude dodržena rovněž minimální účinnost 78% …“. To je velký posun oproti dosavadní praxi.

 

   Věřím, že toto zamyšlení nad situací bude přínosné nejen pro kamnářské odborníky, ale i laickou veřejnost. Ta se může více zamýšlet a vybírat z nabídky, aby oslovený odborník pro ně postavil správně a kvalitně vybraný krb nebo kamna, o kterých mnoho let jen snili.

   Přeji hodně úspěchů kamnářům v dalším počínání a rozumným zákazníkům pak jen samé hezké chvíle před kvalitně postaveným krbem nebo u hřejivých kamen.